Miroslav K.

O konopí jsem v minulých letech slyšel jen okrajově a nikdy jsem se o tuto rostlinu nijak nezajímal. Pojem marihuana jsem znal, ale nikdy jsem si tento název nespojoval s konopím. Občas jsem viděl v televizi, jak policejní těžkooděnci v kuklách zasahují v halách pěstitelů, kde byly často tisíce rostlin, a tito zločinci své výpěstky s velkým ziskem zpeněžovali. Ale o tom, že by policie a soudy pronásledovaly drobné pěstitele, kteří tuto rostlinu pěstují pro své léčení, jsem nikdy neslyšel. Přesněji řečeno až do té doby, kdy se má rodina stala obětí této zrůdné represe, kterou český stát v 21. století likviduje životy a majetky často starších nemocných občanů, kteří se provinili pouze tím, že se touto léčivou rostlinou chtěli léčit.

Manželka trpí vleklým nevyléčitelným onemocněním, které se nazývá fibromyalgie, a usoudila, že by jí mohlo pomoci konopí. Syn, který v té době studoval na zahradnické škole, sehnal několik semen, vypěstoval rostlinky a zasadil je na zahradě. Dále si této rostliny ani on, ani nikdo jiný nevšímal. Když rostliny vyrostly, začal jsem se zajímat o to, co to vlastně je. Koncem léta jsem utrhl pár listů a vyrobil jsem konopnou mast – v množství 200 g – na bolavé nohy mé ženy. To byl celý náš zločin. Po udání sousedem k nám vtrhla policie, rostliny i mast zabavili a po několika měsících nám přišlo usnesení o zahájení trestního stíhání za výrobu omamné a psychotropní látky značného rozsahu podle § 283 tr. zákoníku s odnětím svobody v délce 2 až 10 let! Celá rodina se totálně zhroutila.

Následovaly výslechy na policii, placení obhajoby, bezesné noci, stres a v neposlední řadě tenčící se rodinné finance. Zprvu jsem nemohl pochopit, co se to děje a z čeho nás vlastně obviňují. A proč obviňují syna, tehdy na prahu dospělosti (bylo mu v té době 18 let) za to, že tyto rostliny pouze zasadil, nic nevyráběl, ale jako spolupachateli mu stejně jako mně hrozil trest vězení 2 až 10 let.

Strávil jsem mnoho nocí beze spánku, pročítal jsem různé zákony a paragrafy i mezinárodní smlouvy. Bylo to dva a půl roku trápení. Nakonec nás Okresní soud v Pardubicích oba odsoudil k podmínce. Nevzdal jsem to, a tady musím velmi poděkovat občanům celé země, kteří nás na základě toho, že u nás natáčela televize ČT 1 a že jsem byl v rozhovoru v DVTV, podpořili a pomohli nám finančními dary na naši obhajobu. Také nám velmi pomohl magazín Konopí, spolek KOPAC a paní Anežka Janatová z České zemědělské univerzity v Praze. Na základě této pomoci jsme se mohli odvolat.

U okresního soudu jsem si připadal jako u politických procesů z padesátých let. Už od počátku jsme byli označováni za zločince a bylo na nás pohlíženo jako na feťáky. Bylo naprosto jedno, co jsem tam řekl. Bylo zřejmé, že státní zástupkyně ani soudkyně o konopí nic neví a je jim předem jasné, že jsme „chtěli vyrábět drogy“. Naše tvrzení, že jsme byli přesvědčení, že se jedná o technické konopí, se jim jevilo jen jako výmluva.

Měli jsem 4 rostliny konopí a policie tvrdila, že po usušení toto vážilo téměř 4 kg. Je to naprostý nesmysl a oponoval jsem případem z Hlinska, kdy obviněný měl 84 rostlin a po jejich usušení tamní policie uváděla váhu 4 010 g. A my jsme měli pouze 4 rostliny! Soud to ale vůbec nezajímalo. Považuji to za cílené falšování důkazů v trestním řízení.

Dovolte mi konkrétní příklad policejního přehmatu. V roce 2012 bylo aktualizováno nařízení vlády č 455/2009 Sb., kde v příloze č. 1 části A bodu 1 se slova „z celkové hmotnosti rostliny“ nahradila slovy „v kvetoucím plodonosném vrcholíku rostliny (s výjimkou zrn) včetně listů.“ Policista, který ty rostliny sušil, vypověděl u soudu pod přísahou, že v oboru pracuje 12 let a že postupoval podle metodiky policejního prezidenta a že o žádném nařízení vlády neví. Takže to rozemleli celé, i se stonky, a usušili. A bylo tam mnoho jiných rozporů – například s váhou masti, kterou policie zvážila i se sklenicí. Obžaloba nám dávala za vinu, že jsme celé 4 rostliny chtěli sklidit, usušit a vyrobit omamnou a psychotropní látku, čisté THC podle nich mělo být 200,9 g. Při domovní prohlídce se nenašly žádné sušené rostliny, žádná rozpouštědla, žádné nástroje a přístroje, které by nasvědčovaly tomu, že jsme s konopím měli kromě té masti v úmyslu ještě cokoli dalšího dělat. Takto pracuje kriminální policie, odbor protidrogový Pardubického kraje a Státní zastupitelství a Okresní soud v Pardubicích.

Soudkyně Krajského odvolacího soudu zrušila všechny body obžaloby jako neodůvodnitelné a také prohlásila, že policisté v první fázi porušili zákon a ústavní právo syna, když jej neupozornili, že má právo nevypovídat. Přivezli jej domů ze školy, já jsem byl v práci a žena v lázních, a u nás doma jej vyslýchali.

Napsal jsem před podáním obžaloby osobní dopis státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství v Pardubicích. Vysvětlil jsem jí tam naše rodinné poměry, náš zdravotní stav a všechny okolnosti. Žádná reakce. Poslal jsem doporučený dopis na adresu kanceláře Poslanecké sněmovny ČR. Nic. Psal jsem tehdejší národní protidrogové koordinátorce Vedralové. Nic. Nikdo se neozval, nikdo nám nepomohl.

U odvolacího soudu jsem měl poslední řeč asi půl hodiny. Paní soudkyně mne pak požádala, zda bych jí svou poslední řeč mohl nechat, tak jsem jí ty papíry dal. Má obhájkyně mi řekla, že nezažila nikoho, kdo by se dokázal u soudu tak účinně bránit, a že z poloviny nám proces vyhrála má poslední řeč.

Dokázali jsme to, ale jsme výjimka, většinou to dopadne špatně. Šokuje mne, že v 21. století panuje v naší zemi taková demagogie. A takové chování orgánů činných v trestním řízení, státních zástupců a soudů, které odsuzují ty, kdo se chtějí léčit léčivou rostlinou konopí, k tak drakonickým trestům, jak jsem četl v jiných případech. Největší vinu na tom celém mají naši poslanci a zákonodárci napříč politickými stranami, kteří tuto demagogii posvětili schvalováním zákonů, jako je ten o návykových látkách (č. 167/1998, Sb.), který platí už 25 let a který žádná sněmovna neměla vůli změnit.

Je to ostuda České republiky a je to porušování Úmluvy OSN o lidských právech, jíž je naše země signatářem. Signatáři této úmluvy se zavazují přijmout veškerá odpovídající opatření včetně opatření legislativních, s cílem změnit nebo zrušit existující zákony, předpisy a zvyklosti, které jsou zdrojem diskriminace vůči osobám se zdravotním postižením.

A tak policisté a soudy v ČR stále pronásledují naprosto bezohledně občany, kteří trpí chronickými nevyléčitelnými nemocemi. Ty občany, kteří chtějí vyzkoušet poslední naději na úlevu od svých bolestí anebo chtějí pomoci svým blízkým a vypěstují si několik rostlin konopí. Tito občané, často v důchodovém věku, s minimem financí na obhajobu a bez možnosti získat potřebné informace a pomoc, jsou pro tyto bezohledné byrokraty snadnou kořistí. Nevzdělaní soudci, kteří o konopí nic nevědí, posílají nešťastné občany do vězení, občany, kteří se ničím neprovinili, nic nespáchali, a především – nikomu neublížili.