Matěj Č.

Dopis od Matějova otce: V minulosti jsem konopí a ty, co ho užívali, sám taky odsuzoval. Byla to podle mého tehdejšího názoru droga a její uživatele jsem považoval za lidi na okraji společnosti. Můj pohled na tuto rostlinu a vše, co s ní souvisí, změnila až nemoc.

Jsem diabetik a od roku 2010 se neobejdu bez inzulinu. V roce 2013 se k mému trápení přidala diabetická noha. Skoro jsem nemohl chodit a v roce 2014 mi byl přiznán invalidní důchod 3. stupně. Téměř 3 roky můj život ovládala nesnesitelná bolest v noze a většinu času jsem proležel a léčil se – bez valného úspěchu – antibiotiky. Na noze jsem měl stále otevřenou ránu, která se nehojila, a v září 2016 mi byla lékařem doporučena amputace malíčku a kloubu.

Syn se na to nemohl dívat, a tak vypěstoval konopí, protože byl přesvědčen, že by mi mohlo pomoci. Já tomu nevěřil a nesouhlasil jsem, bál jsem se souhlasit s něčím, co bylo proti mému přesvědčení a proti právnímu řádu. Bolest mne však vytrvale sužovala, a když mi lékaři nedokázali pomoci a nakonec navrhli amputaci, dal jsem své přesvědčení stranou a chytil se „stébla“ jako tonoucí. V listopadu jsem si začal konopí přimíchávat do jídla a bolest začala pomalu ustupovat. Už na Vánoce jsem se cítil tak dobře, jako už pár let ne, a ani jsem nedoufal, že by to tak ještě někdy mohlo být. Byl jsem velmi překvapený a hlavně šťastný, že se vyhnu amputaci. Koncem ledna jsem začal opět chodit! Kdo to nezažil, neumí si představit ten pocit, když člověk po třech letech bolesti a beznaděje opustí lůžko a může zas najednou jít na procházku nebo se projet na kole. Jsem vděčný za to, že mne syn neposlechl a proti mé vůli se mi snažil pomoct.

Kompletně jsem přehodnotil vztah ke konopí jako takovému a neumím si svůj život bez něj v současné době představit. Rána na noze se mi občas otevře, ale stačí opět nasadit konopí a během pár týdnů je zase všechno v pořádku. Jsem rád, že je můj život opět plnohodnotný, tedy jestli se o něm dá takto mluvit v době, kdy je syn za tuhle rostlinu, která mne zachránila, ve vězení…

Jak mám pochopit tuto absurditu? Jak může někdo odsoudit syna za pěstování byliny, která má takovouto léčebnou sílu? Jak může toto náš právní systém tak tvrdě a přísně kriminalizovat? Nerozumím tomu, že alkohol a nikotin, látky, které prokazatelně poškozují zdraví a jsou vysoce návykové, jsou státem a společností schvalované a všeobecně přijímané, ale konopí, které má takové léčebné schopnosti, je kriminalizováno. Už vůbec nechápu přísnost trestů, kdy tresty za zabití, loupežná přepadení, zneužívání dětí, či výroba a distribuce pervitinu a dalších tvrdých drog jsou nižší než za pěstování konopí.

Jak se mám cítit plnoprávným a loajálním občanem této země, když můj syn je vězněn spolu s vrahy za to, že pěstoval konopí, které mne zachránilo? Kdybych to nezažil na vlastní kůži, možná bych se stále držel svého původního omezeného přesvědčení, teď bych si však přál, aby tuto absurditu prohlédlo co nejvíce lidí a aby vláda učinila adekvátní změny a pomohla nám, občanům své země, ke spravedlnosti, k návratu ke zdravému rozumu, k životu ve zdravé společnosti.

Jako otec jsem dospěl k názoru, že nebudu volit politiky, kteří nechají takhle kriminalizovat naše děti kvůli pěstování konopí a úplně ničí životy jak jich samotných, tak i celých rodin.